Řeknu Vám 3 krátké příběhy
Mladej Michal…
V dětství jsem byl označován za toho blázna, divnýho kluka, kterej má rád kombajny, traktory, pořád jezdí po polích, maluje si zemědělské obrázky atp. Zkrátka kluk, kterej nechodí s ostatníma vrstevníkama kouřit za školu, balit holky na diskotéky a další, na ten věk a dobu, typické mladistvé aktivity. Byl jsem jinej. Byl jsem svůj a byl jsem šťastnej!
Vzpomínám si na léta, kdy jsem se poprvé vozil v kombajnech. Byly to staré legendární Fortschritt E-516 B a E-517. Pach všech zákoutí kombajnu, všude prach, vůně sklizeného obilí, otravnej kousavej ječmen po celým těle, nejrůznější zvuky linoucí se z útrob kombajnu. Malá kabina, do které jsem se ale jako malej kluk fajn vlezl. Hodiny a hodiny koukání do lišty na sklízené obilí, vysypávání do trambusů. Jako by to bylo včera…
Touhle pákou se spouští lišta, touhle pákou se zapíná vysýpání. Vnímal jsem, co dělá pan kombajnér. Kam se dívá, na co reaguje a jak co řeší.
Když pak taťka zavelel, že mám jít domů, nechtělo se mi. Ale vůbec se mi nechtělo! Možná jsem to i obrečel. Ale věděl jsem, že mě zítra taťka zase vezme s sebou do práce a já se půjdu znovu vozit.
"Děkuju za svezení, pane kombajnére. Na shledanou!"
Táto, až budu velkej, budu taky kombajnér!
ZROZENÍ VÁŠNĚ | TOUHA | ÚCTA
Pamatuji se na ten moment…
Pamatuji se na mou první jízdu kombajnem. Ať už jako malej kluk a stejně tak, jako oficiální obsluha svěřeného kombajnu. Pamatuji se na svůj první den jakožto obsluha překládacího vozu. Pamatuji se na ten moment, kdy jsem se rozhodl začít podnikat a realizovat svoje sny v oblasti kombajnové sklizně.
Spousta lidí mi nevěřila. Říkali si: „co že to ten mladej kluk z Moravy dělá? To je blázen! To nezvládne, do 2 let zkrachuje. Tak drahý překládací vozy si nikdo nebude kupovat a ty jeho služby, to nikdo nebude chtít…“ a podobné řeči.
Pamatuji se na to, když mi někdo poprvé nezaplatil a já neměl na účtu ani korunu. Pamatuji se, když se mnou poprvé někdo tzv. vytřel podlahu. Obelhal mě, využil a pak mi nezvedal telefon. Pamatuji se na první pomluvu od konkurence. Pamatuji se na to, jak jsem slyšel od zákazníka první „NE“.
Pamatuji se na dny, kdy se dařilo a vše šlo skvěle.
Vzpomínám taky na dny, kdy to nestálo za nic. Neměl jsem dobrý karty, všechno bylo proti mně a objevovala se jedna překážka za druhou.
Nikdy jsem nepochyboval. Věřil jsem, že to zvládnu, poradím si a z těch těžkých časů povstanu silnější, zkušenější, lepší.
V těch chvílích, kdy bylo opravdu těžko, mi nikdo nepomohl, nikdo to za mě nevyřešil, nikdo to za mě nezaplatil. Všechno jsem řešil já sám. Mladej kluk z Moravy, který pouze a jen chce dělat to, co ho baví.
Proč tohle říkám? Proč se s tímto svěřuji?
Protože to, co dělám myslím absolutně vážně. Protože vím, co všechno jsem tomu obětoval, co všechno jsem ztratil pro to, abych se dostal tam, kde jsem a abych dělal to, co chci. Mít svobodné podnikání, svá pravidla a být vděčný za to, že jsem tím, kým jsem a dělám to, co mě skutečně baví!
POKORA | VDĚČNOST | POSLÁNÍ
Proč Michal?
Co je na mě a na mém přístupu ke kombajnové sklizni tak originálního?
Mám odpracováno 2 700 hodin jako obsluha překládacího vozu a dalších 2 500 hodin jako kombajnér. Letos jedu svou 14. sklizňovou sezónu, kdy se aktivně jako obsluha překládacího vozu, kombajnu anebo při organizaci sklizně, podílím na žních.
Já na poli nevidím jen kombajny, které jezdí sem a tam. Překládací vůz, který po polí lítá mezi kombajny a odvozem. Kamiony, které každou chvíli odjíždí a přijíždí.
Já vidím úrodu, kterou někdo vypěstoval, celý rok se ji věnoval a dělal pro ni to nejlepší co mohl. Jsou to soukromí zemědělci, agronomové, předsedové podniků a další. Tito lidé do toho vložili svůj čas, energii, úsilí a hromadu peněz. Doufají, že to, co pro úrodu obětovali, se jim vrátí.
Finále a zúročení celé sezóny přichází v moment sklizně.
Cíl je jasný: rychle, chytře a efektivně dostat úrodu z pole do skladu.
K tomu je potřeba využít všechny své schopnosti, zkušenosti a cit pro precizní práci.
Přemýšlení o kombajnové sklizni. Reálná praxe. Respekt k pěstitelům a lidem, podílející se na práci.
Pole je můj domov, tady se cítím skvěle, tady jsem ve svém živlu. Tady se vytváří hodnoty!
Žádná teorie, žádné tabulkové technické parametry a žádná naučená obchodní manipulace a otravný agresivní marketing k dosažení čárek za prodané stroje.
Žádné pomlouvání, žádné stupidní komentáře na sociálních sítích, žádná provokace ani disrespekt ostatním.
Vnímám to tak, že jsme zemědělská rodina. Je potřeba respektovat každého, kdo je jakýmkoli způsobem nějak prospěšný pro zemědělství a kdo má chuť něco tvořit.
Pomáhejme si, podporujme se!